Jak se ovlivňuje veřejné mínění

Stránky novin a vysílací časy zaplňují prohlášení vládních a opozičních politiků. Strany, které nemají alespoň jednoho poslance (nebo že by významnějšího sponzora či kmotra), jsou mediálně neviditelné. Co kdyby si jich náhodou všiml nějaký volič a nedej bože by v příštích volbách hlasoval pro stranu, která není řízena těmi správnými ekonomickými zájmy.

Tomuto neutuchajícímu ostentativnímu mediálnímu nezájmu se těší i strany, které mají reálnou šanci promluvit do budoucí politiky, ať jsou to Suverenita, Strana svobodných občanů, SPOZ, ale i Strana zelených nebo KDU-ČSL.

Ukázkovým příkladem je velmi důležitá tisková zpráva Strany zelených k důchodové reformě, po které kromě spřátelených webů neštěkl ani pes.

http://www.zeleni.cz/media/aktuality/privatizace-duchodu-je-nezodpovedny-risk-poskodi-rodiny-a-mene-majetne/

Kromě již standardní a oprávněné kritiky postupu současné vlády, která problém průběžného systému výrazně prohlubuje, je součástí tiskové zprávy i základní ideový směr reformy průběžného důchodového systému podle Strany zelených, který lze vyčíst z věty:

"Dále navrhujeme diferencované odvody na důchodové pojištění v závislosti na počtu vychovávaných dětí a zohlednění počtu vychovaných dětí při výpočtu starobního důchodu."

Jedná se o zcela zásadní programový obrat. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 nabízela Strana zelených v reformě důchodového systému opt-out (tj. dobrovolné vyvedení části odvodů z průběžného pilíře na vlastní kapitálový účet) s vlastním stejně velkým příspěvkem a úměrným krácením důchodu z průběžného pilíře, prodlužování doby odchodu do důchodu úměrně rostoucí době dožití. To je v podstatě přesně systém, který současná vláda zavedla!

Jak je možné, že Strana zelených tak dramaticky změnila svůj přístup? A to velmi pozitivně! Kdo stál za jejich původním ekonomickým programem? Překvapivě jsou to členové NERVu, poradního nebo spíše zájmového orgánu vlády. Je skutečně nátlaková skupina finančních lobby tak prohnaná, že infiltruje do relevantních politických stran k prosazení svých zájmů i v jejich programech? Dokázali ovlivnit program téměř všech původních parlamentních stran a na poslední chvíli se to pokoušeli zachránit i v tehdy nečekaně perspektivních Věcech veřejných.

Je vidět, že pokud není strana v hledáčku lobbistických skupin, jakmile je těmito skupinami strana odsouzena do politického propadliště (odstřižením od finančních zdrojů a mediální prezentace), dokáží přijít i s překvapivě kvalitními řešeními. Jako je toto řešení důchodové reformy z úst Ondřeje Lišky.

Toto řešení dokáže uvolnit ekonomické sevření rodin, může přispět ke snížení ekonomické bariéry pro rozhodování o založení rodiny nebo početí 2. či 3. dítěte, navíc díky různé výši důchodu pro lidi s dětmi a bez dětí dokáže snížit finanční nároky na průběžný systém v době, až bude v důchodu generace, která měla dětí málo. I bez těchto zcela pragmatických dopadů je řešení kvalitní, protože promítá klíčovou zásluhu o průběžný systém (výchovu nové generace) do ekonomických principů jeho fungování.

Toto řešení je zatím to nejzdařilejší, co jednotlivé politické strany předložily. Předčilo i záměr KDU-ČSL stanovit výši sociálního odvodu podle počtu vychovávaných dětí, protože k němu přidalo druhou podstatnou část, a to zohlednění dětí i ve výměře důchodu.

Proč média takové povedené řešení ale vůbec nezajímá? Kdo má zájem nenarušovat úspěšně nastoupený proces privatizace penzí? Kdo ovlivňuje veřejné mínění výběrem správných a nesprávných, tudíž publikovatelných a nepublikovatelných informací?