Čeká penzijní fondy znárodnění?

Nabízím čtenářům malé zamyšlení nad principem II. důchodového pilíře a opodstatněností záměru tento druhý pilíř když ne rovnou znárodnit, tak alespoň zrušit, sloučit s III. pilířem a vyvedené prostředky vrátit do rozpočtu.

Sto jedna poslanců protlačilo další změnu důchodů, II. pilíř. Změnu výrazně k horšímu. Vysoké riziko znehodnocení, několikanásobně vyšší náklady na správu, aniž by klesly náklady průběžného systému, neodhadnutelná „výhodnost“ vstupu do II. pilíře nejen díky neznalosti výnosů fondů, ale zejména díky nepředvídatelným ničivým zásahům politiků do I. pilíře. I nedávná nenápadná změna valorizace důchodů měla zásadní dopad na „výhodnost“ vstupu do II. pilíře. O to větší vliv mohou mít další úpravy důchodového věku, minimální doby pojištění, náhradních a vyloučených dob nebo výpočtu výměry penze. Problém „výhodnosti“ nespočívá pouze v riziku vývoje kapitálových trhů a průběžného systému, ale tuto „výhodnost“ si člověk zaplatí jednak podstatně sníženým důchodem z průběžného systému (o čemž se takticky většinou mlčí), ale ještě jednou to zaplatí ve zvýšené DPH, pokrývající výpadek v příjmech I. pilíře. Jelikož nejméně nevýhodný bude vstup do II. pilíře pro lidi s vysokými příjmy, ale náklady ponesou všichni, jde o přesun peněz lidí s nižšími příjmy k lidem s příjmy vyššími.

Nejzásadnější vadou II. pilíře je, že z principu neřeší, ale naopak prohlubuje příčinu nesnází průběžného I. pilíře, negativně ovlivňuje demografický vývoj. Odčerpává rodinám peníze na výchovu nové generace, jak vyšší DPH, tak tlakem na odkládání dalších peněz do penzijních fondů. II. pilíř je tedy rizikovým, drahým, nepředvídatelným a nesmyslným krokem prohlubujícím příčiny ohrožení přirozeného průběžného pilíře a nejhůře dopadajícím na nízko a středně příjmové osoby a rodiny s dětmi.

Politici zprava zleva nechtějí pochopit princip průběžného systému, který spočívá v oddělení části výdělku pracujících (tzv. sociální pojištění) důchodcům a části výdělku osobám, které budou živit budoucí důchodce (výchova dětí). V poslední době dochází k zvyšování váhy sociálního pojištění na výměru důchodu (malá důchodová reforma) a ke snižování již tak minimální váhy investice do nové generace (sjednocování důchodového věku žen bez ohledu na počet dětí, tlak na omezení náhradních dob za dobu mateřství, snížení zápočtu za dobu mateřství apod.). Ačkoliv se ekonomové i politici ohánějí tím, že výchova dětí je investice do budoucnosti, výnos této investice rodičů v budoucnu (sociální pojistné těchto dětí) se znárodní a rozdělí všem bez ohledu na jeho podíl na investici do této neopominutelné složky průběžného systému. Znárodnění výnosu investice do dětí je východiskem optimální strategie zajištění na stáří – nemít děti a místo toho spořit do penzijního fondu. Jak by se zamlouvalo klientům penzijních fondů, kdyby jejich investice byla rovněž znárodněna?

Řešením je zrušení II. pilíře, případně ukončení státní podpory III. pilíře a jeho zrovnoprávnění s ostatními typy kapitálového zajištění a dále stabilizace I. pilíře zohledněním investice do budoucí generace (snížené sociální pojistné osobám pečujícím o děti) a spravedlivější rozdělení výnosů z této investice (zvýšení výměry důchodu za roky péče o děti). Obě opatření v I. pilíři by byla vázána na příjem, čímž by z této úpravy nemohly těžit osoby, které sice děti mají, ale samy nepracují. Nejedná se o diskriminaci bezdětných, ale o zmírnění ekonomické diskriminace rodin s dětmi. Optimální strategie zajištění na stáří by byly dvě rovnocenné – buď investovat do dětí a plně využít průběžného systému, nebo si vytvořit finanční rezervu v penzijním fondu či uložením do jiných aktiv a důchod čerpat částečně jak z průběžného systému díky solidaritě rodičů s bezdětnými. tak ze svých úspor, kterými nahradili investici do dětí.